Andělská

Andělíčku strážný,
najdu i u tebe radu?
S láskou se ke mně nakláníš,
neoslovíš mě nikdy ze zadu.

S důvěrou přivinu se,
ochranu pod nebeskými křídly hledám,
životu pokloním se,
na svou rozestlanou postel sedám.

Hledej v sobě vnitřní uschovaný svět,
v něm rozvíjí se tvůj roztoužený květ.
Po moudrých kamenech
života řeka překotně teče,
myješ si rány a modlíš se smáčená v kleče.

Boží světlo tě paprskem něžně hladí,
láskou sedlaný koník vstříc osudu pádí.
Vesmírná síla tě s čistotou prozařuje,
našla jsi lásku, kterou tvé tělo potřebuje.

Jak poznám tvou vesmírnou zkoušku?
Že bolestná bude?
I tak, odložím andělům od strachu roušku.
V hluboké pokoře nechávám své tělo koupat,
strach umývám láskou,
s vyšší pomocí mohu doufat.