Óda pro lásku

Jsem dokonalou obměnou lásky,
oči modré pro plavovlásky,
kůže téměř sněhobílá,
v lehkých šatech jako víla.

Vířím, tančím s lehkým krokem,
svůdnou šíji, kroužím bokem.
Mezi stébly vlaje šat,
stává se, co má se stát.

Jako ženě, půvab vlastní,
nad tou krásou, světe žasni.
Co je čisté, průzračné,
zdá se býti zázračné.

Pro něžnou vílu z okolí,
vábivé to údolí.
Svobodně a s volností,
užívám si radosti.

Zpívám jako slavíček,
sóla z jarních písniček.
Souzním s živou krajinou,
loukou, lesní dolinou.

Vůně deště, bylin, květů,
pohyb touhu mocní v letu.
Podle vůně najít místo,
zpěvný akord, v mysli čisto.

Cítím se býti křehkou ženou,
pro svět a lásku narozenou.
Vláčnou ženu v sobě mít,
líbat, tančit, nejen snít.

Jsem dokonalý příběh léta,
malé dítě - světlo světa.
Dýchám vůni života,
světlu velí dobrota.

Já poznala života rub i líc,
pak vážím si světla víc.
Lehkost, vůně, zpívání,
to je moje vyznání.

Sláva na Výsostech Bohu,
tato slova nalézt a vyřknout mohu.

Děkuji!