Bohyně síly

Bohyně místa znamení,
ve snu láska božská pramení,
spojíme-li život a tento pradávný sen,
každý přítomný a všední den,
umožníme sobě tu lásky sílu,
přiložit tělu i vědomí k dílu,
ke všeobecné radosti všech,
aby odboj v těle na Zemi
poddajně leh.

A umožnil znovu nabytí svobody,
božské vědomí,
které upadlo do vody,
proměnilo svět,
ten který na těle vyrostl v květ,
po naplnění milionů let.

Aby skrze lidské hebké tělo,
promluvilo božství a pokoru mělo,
která nezná žádnou pýchu,
lidskou závist, v zádech dýku.
Naopak vnímá společný úděl,
Jednoto jistá,
bohyně v nás znamení místa.
Tudy prochází vesmírné vědomí
otevřenými květy,
a doříci v nitru poslední věty,
z úcty k bohyni a k božskému v nás,
obracím se k mým vlastnostem
a vnitřním prožitkům zas.

Děkuji za možnost vnímat a cítit,
být v čase u toho,
nové stavět a přežité mýtit.
Znovu nabýváme svobodu,
nitra ztracený ráj,
poznáním chápeme tady a teď,
mýtickou báj.

O otevřeném pokladu poznání,
který nás životem dohání,
abychom se zřekli pokušení teď,
do nitra pochopení, jeli ten správný čas,
lásku a vědomí prožitkem veď.

Nejsme již zvířata,
ani hraběnky, hrabata,
umíme šlechetnost vědomě žít.
Zříci se pokladů, návnady, dohadů,
na oko zabouřit,
však dál zlosti nesloužit,
nenechat se vláčet egem a tělem,
tímto přežitým směrem.

Vědomí vnímat jako svůj dech nyní,
stojím za svými prožitky
ve vesmírné síni,
ty, za které se nemusím stydět,
to vesmírné se chce v nás vidět.
Pak teprve proložíš svůj dech s mým,
to já moc dobře tady a teď na Zemi vím.

Neboť zanecháváš stopu v mém nitru,
ve mně,
prochází příjemné vrnění mým tělem jemně,
vím, o mém vesmíru v sobě,
obracím se ke mně i k tobě,
s ohledem na náš vzájemný vztah,
vědoma si přezkušování ega snah,
přijmu vše a nebo dělám změny,
sílí mé božství v těle ženy,
bych mohla žít v klidu nitra,
tady a teď, s rodinou a všemi i zítra.

Udělám vše pro to,
abych chápala dobrotu, uměla odpustit,
a pustila odsudek, zlost nebo lakotu.
Mnohdy si přivlastníme ega a Satana snahy,
který nám dává v myšlenkách špatné to rady.
Stálá bdělost a vědomé žití,
láska a dobrota v našem srdci vesmírné sytí.

Odpory ega, ... to přece nezvládnu,
ať přijde první on,
v tu chvíli bije na poplach vesmírný zvon.
Jak lehce se odmítne nabídka k usmíření,
odsudek ega vytvoří v nitru ublížení.
To, které brání nám, s pokorou jednat dále,
abychom byli v přijetí nitra s vesmírem
na pozemském bále.
Proto odpustit nutné k pokoře usmíření,
křivdu a bol, pustit ublížení.
Nechovat viny a křivdy ve svém žití,
příčina dějů musí vždy pro vás býti.
Abyste zrály a učily se vědomost chápat a žít,
pro sebe i druhé odpuštění po ruce vždy mít.

Nic si nevyčítat a nebrat zpátky,
náš život je pro vývoj vědomí krátký.
Co mi kdo udělal, slíbil mi osudem,
pod tělem vědomí zraje,
toho koho odmítnu,
mi jen svou roli v mém životě hraje.

A jestli odsoudím, nevím proč se děje,
však můj život k jeho vlastnostem spěje.
Abych si odmítnutím prožila jeho činy,
a pochopila princip pokory a společné viny.

Proto svoboda pro lásku v těle,
vykoupení,
až pochopím, zaplatím ráda,
prožité odmítnutí,
zastavení.

Nutná je platba,
mého těla vykoupení,
přijímám rady,
můj dech je blíže plnosti vědomí,
a nitro netíží svědomí,
na zemi s vesmírem teď a tady.

Bohyně jistá, v nitru jsem čistá,
a každý to den,
nedělám rány, co myšlením jsou zvány.
Jsem vědomí které, není mi cizí,
tu myšlenky najednou s pokorou mizí.

Pak najdu svou sílu,
ze středu svého,
říkám několik vět,
Bohyně síly,
černé a bílé spojuje v jeden květ.

Není dobré a špatné,
mé prožitky jsou vratné,
přezkoumám, přijmu,
odevzdám, vyjmu,
přikážu sama sobě tu míru,
že v srdci mám oddanost, víru,
a umožním posun mého vědomí v čase,
cítím se šťastnější zdá se,
ano, nač schovávat dávný bol,
to zlost a pýcha
dává do těla prohraný gól.

Sním o tom, jak by to bylo,
kdyby mě nic nepodlomilo,
ale to je jen myšlenka a emoce pilná,
destrukce těla v nitru pak silná.
Proto pozoruji vás bděle,
myšlenky odejděte směle,
a neukládejte v mém nitru vzdor,
co rozkládá tělo, egu dobře to znělo,
však napětí plyne, do nitra se vine,
a neslyšně usadí se v něm,
emoce, myšlenky s egem
si pořádají vyhraný sněm.
Zříkám se vás, odejděte,
nechovám k vám žádný zvláštní vztah,
to vy vytváříte vzdor v klidu nitra snah.

Pomohlo to,
jsem rozhodnost a bdělost moje,
jsem pozorující vědomí,
v leže, sedě i ve stoje.
Myšlenky nevrátí se,
umožním sobě vládu věcí svých,
v praktický život vkládám
moudrost, lásku a vidím smysl v nich.

Jsem ta, která umí říci potřebné slovo „ne“,
však s láskou, ne zlostí, tvořím s tebou rýmy,
vážnost ega zlehčím třeba šprýmy,
neodmítám k učení svou lekci,
čím nahradím myšlenku
„nechci“?
Proč?
To, co nechci tady stále,
se mě přece drží dále.
Umožním sobě vědomé řízení těla,
aby láska prožitá z nitra mi zněla,
a když necítím a nevím si rady,
neodsoudím a nekritizuji za zády,
protože společné božství a vesmír je v nás,
dělám to sobě zas.

Aby prožitek sdílný, dopad byl mírný,
pomohl přijmout a odevzdat odmítnutý svět
Jednoto jistá, znamení místa,
Bohyně síly,
spojuji černé a bílé v jeden květ.

Pro Vás Mawu
Madona Therapy