Duchovní probuzení
Myslím, že toto téma je neustále v nás živé a latentní. Duchovní probuzení má svůj čas, však nepotlačujme či nepřehlížejme zprávy ducha. Nezapomínejme, že čas utíká a mění se podmínky. Od roku 2012 uběhlo již pět let a zdá se-li nám, že to nic neznamená, není tomu tak.
Čas se zrychluje. Vše co prožíváme se vrací stále rychleji a kladou se na naše prožitky větší nároky.
Kdo je tedy ten, kdo klade na nás větší nároky?
Je potřeba si uvědomit, že jsme malí páni na této velké Zemi a byť se cítíme, že máme moc ve svých rukou, naše nevědomost je stále velká.
Myšlení člověka je stále silné a ego a oddělenost od ducha se ještě více posiluje, pokud nesouhlasíme či váháme a nepracujeme pro žitou pokoru.
Proč je tak těžké pro nás připustit existenci Boha a božského v nás tak, abychom se i na veřejnosti mohli otevřeně o tomto tématu přirozeně bavit? Vždyť každá tato pospolitá diskuze přinese daleko více naplnění a uspokojení, než jakékoliv klábosení o nepodstatných, z pohledu vesmíru a dnes už i člověka, věcech.
Cítím v sobě jakousi sílu, která pohání mé buňky právě k tomu, aby tyto bariéry se v nás rozpouštěly. Postupným odevzdáním nepochopení či nevědomosti přece každý z nás potřebuje naplnit sebe domovem, duchem lásky odkud pochází.
K domovu se blížíme a vracíme správným pochopením prožitku na jednotlivých čakrách, čištěním svého charakteru, pochopením lásky k sobě, lásky k bližšímu a lásky k Bohu, ke svému nad Já, které není vidět, ale každou chvíli je s námi, které nás posílá všude tam, abychom se učili, abychom probudili svou duchovnost v sobě, abychom se rozpomenuli, odkud pocházíme, co tady děláme a jaké úkoly tady máme. Naše nad Já rozpuštěné božství, které na nás čeká a každým okamžikem snímá naše hodnoty, naše reakce, naše nesouhlasy, křivdy či ponížení, výčitky či ublížení.
Naše nad Já rozpuštěné božství vyhodnocuje tyto stavy, kterým mnohdy svým myšlením podléháme. Proto citlivost je dar, který byl dán člověku proto, aby vnímal, aby svou citlivostí rozpoznal lásku od pokušení, aby rozpoznal správnou cestu, která navrací naši poučenou duši k duchu, který se může vrátit domů. Do svého všudepřítomného božství, do světla.
Je to forma, která pod vším tím rozumem, myšlením, emocemi, promlouvá našimi city, naší vědomostí, promlouvá našim prahem duchovnosti a našim charakterem. Jsme-li vyzrálejší citově, silnější vazbou k božskému, pak nás tato síla pohání k větším krokům a odhalování příčin dějů.
Čím více se zajímáme o božské v nás, tím více se božskému otevíráme.
Produchovňujete své každodenní reakce vědomou přítomností, která pochopením správných prožitků na čakrách vás nutí být lepšími a o to tady na tomto světě jde.
O naplňování potřeb ducha.
Tato potřeba sílí přímo úměrně s prožitým časem. Jestliže nesílí potřeba v nás (nebo ji stále přehlížíme a nejsme si jí vědomi), rozhodně sílí na nás požadavky z božského, z vesmíru, abychom se začali zajímat, hledali příčiny, pravou podstatu věcí.
A proto se nám dějí věci, proto si saháme mnohdy na své dno, abychom konečně pochopili, zajímali se o informace, které se neučí ve školách, ani nikde jinde, abychom pochopili rovnováhu svého těla a ducha. Rovnováha těla je velmi vratká, nezáleží jen na tělesnosti, záleží také na tom, kdo tuto tělesnost obývá, jaká to je duše, jaké jsou její prahy citlivosti a schopnosti lásky. Jak si vede své tělo k tomu, aby doprovázela svou hmotnou stránku právě ke svému domovu, s kterým potřebujeme splynout a vrátit se tam. O tomto je tento náš svět zrození. O tom, jestli obstojíme, najdeme svůj domov v pravdě čistý. Tento svůj domov nenajdeme ničím jiným, než prací na sobě.
Právě tím, že na sobě pracujeme, učíme se vnímat prožitky lásky, prožitky přijetí a odmítnutí, učíme se pozorovat své myšlení a odpoutávat se od subjektivní mysli, posilujeme sami sebe v duchovnosti.
Přeji krásné dny.
Pro Vás Mawu
Madona Therapy