Vážené a milé čtenářky,

opět jsem začala psát na to, co se děje kolem mě. Zrovna jsem docínovala šperk bohyni, která přináší vlastní a osobní hranice. Dovolí si ctít svůj vnitřní i vnější prostor a z tohoto osobního prostoru pak vzniká vlastní moc, která u mnohých byla uschovaná v ledu, to jest v prožitcích a reakcích, které šly proti lásce k sobě.

Až si dovolíte více lásky k sobě, pak vlastní moc uschovaná v ledu pomalu začne naplňovat vaše údolí moci ženy a posílí se tak vaše slunce života, síla vašeho středu osobnosti, kterou budete naplňovat skutky a činy každodenních reakcí. V silném údolí moci tkví vaše originalita a síla přesvědčení.

Ženy, které svou sílu nepoužívaly, přizpůsobovaly se okolí, neprojevovaly sebe, ale někoho jiného pomalu začnou pobývat ve svém údolí moci ( třetí čakra – Solar Plexus), rozhodnou-li se s tím něco udělat a začnou rozhodovat s větší sebeláskou tak, aby komunikací ve vnějším světě protlačily nové uvědomění o tom, že potlačená žena více dává, než si dovolí přijímat. A v tom je velký problém.Dovolit si více přijímat než doposud je nutnost, protože se můžete vyčerpat neustálým dáváním a omezujete tak svou životní sílu, která vám přináší svěžest, radost a pokrok.

Nový svobodný nádech vás posune více, nežli jakékoliv přešlapování ve stejně uvězněném průduchu. Dát si více lásky znamená, rozšiřovat pojem lásky, to jest naučit se komunikovat v klidu nitra tak, aby jste nešla proti sobě, ale dbala své ženskosti a těchto daných výsad. Vaše okolí vám vždy sehraje právě tu roli, kterou potřebujete ke svému učení. Tudíž nevíte-li si rady s hranicemi, najdou se tací, kteří vám lezou na záda, překračují je a vy je vláčíte sebou, aniž byste o tom věděly. Jen tak vám začne ubývat energie, protože se rozdáváte, myslíte, že to tak má být a nedokážete si ubránit svůj prostor.

Je hodně hodných, citlivých a jemných žen, které to takto mají, a je dobré vnímat čas a své vědomí, jestli neuzrálo k tomu, aby jste se ve vnějším světě i v tom vnitřním naučily více sobě dávat lásky. Více si dopřát pochopení, obdivu a pohýčkání. Jsme tady na světě proto, abychom svou ženu chránily, obdivovaly a ctily a totéž bychom měly učit i své muže, partnery a ostatní. Jen na nás záleží, jestli se nám to bude dařit či ne.

 

 

Co mohu, dám,
          co mohu, odevzdám,
však své hranice si ctím, na stráži ve dne v noci bdím.

 

Omlouvat se za nezdar mohu, cítím však na zádech cizí nohu,
zda nenutí mě k něčemu, co není moje věc a styl,
jdu svým vědomím, aby úkol splněn byl
a umožnil uzřít své hranice i lásku ke všem zároveń,
však rozdílná je vnímání úroveň
a učíme se zkrátka vidět to co se děje stále dokola a znovu,
odstup si musíme dát a mohu,
jen uvědomit si svůj úkol nedávat z prázdného džberu,
na zádech kdo vám sedí, říká jen dej, vše beru
a rádi si pohovíme na ramenech či ve tvém otevřeném náručí
a už vůbec nás nezajímá, že tě máme v područí.

 

Odpusť, já si vše rozmyslela, duchovně pracuji na sobě a bdím,
o tom, že využíváš mé dobroty, od teď už vím.
Tvá slova jsou jen prázdným činem,
naše nitro přehlížíš a nevidíš, že hynem,
jsi nebývale blízko a přehlížela jsem vše znova,
neviděla jsem své hranice a význam tohoto slova.

Uvědomění!

Jak je skvělé, projasní se, prolínáme se spolu v tématech,
dokud se nenaučím ctít sebe, potřebuji vedle sebe tebe,
abys mi stále dokola připomínal pocitově můj stav,
od nynějška nejsem opakující se dav,
ale originál ženy, která si uvědomuje svoji hodnotu
a v přijetí se rozplývá vše, co bolelo a mizí,
zůstává jen to, co je pravé a ryzí.
Od nynějška si ověřuji vše to, co patří ke mně,
nežije nikdo na úkor, ze mě
a na hrubý pytel patří hrubá záplata,
s klidem a odvážnou tváří, vidím vše,
co vnitřní postup můj maří
a umožňuji i tobě vývoj mým rozhodnutím vpřed,
jdeme odděleně a už vím, co jsou to hranice a z mrtvých vstání,
žádný strach a bání, jdu se svou hodnotou ženy a bdím,
kolem sebe můj prostor posvátný se stává, ...bdím
je oázou, odpočinkem, bohatstvím i prací na sobě a dílem mým.

 

Rozhodnutí pro individuální pohled svůj,
zlaté rouno důstojnosti sytí od nynějška odstup ke všem,
co ponižují život v lásce můj.

Co je to láska?

Láska je dívka, která sytí shora, ve vědomí je lásky styl,
to je ten příběh nás dvou, který jsi dnes promarnil.
Umožním sobě více svobody,
pro osobitost zvláštní pouto k sobě mám,
své hranice a dílo v nitru díky tobě znám.
Protlačuji své nové vědomí o hodnotách a smyslu ženství,
já dovolila přešlapy a život na úkor síly mé,
však z oslabení jsem znovu vstala, všem bezohledným sbohem dala,
z potlačení otevírám novou cestu a kráčím kolem,
léčím se láskou a ne vzdorem, miluji svůj osud, i tak jsem ráda,
pochopením uhne i těžká kláda,
abych se prožila ke spokojenosti bez potlačení ran a síly boje,
na počest svého osobního území vystavím hrad,
kam nikdo nepronikne, není-li povolán a zván,
tento vnitřní zákon jsem pochopila a přijímám.

 

Vnitřní moc z mého středu uvolňuje průchod jednoty
mám svůj posvátný prostor kolem, vzadu, vpředu,
vnímám svůj úkol ženy a pravé hodnoty.
Dokážu uplatnit sílu moci i ve vnějším světě,
střežím si ji sílu svou,
pak nebojím se projít ohněm, světlem středu nebo tmou.

 

V těchto verších přišel příklad na partnerech, však to stejné můžeme prožívat i v jiných vztazích, v kterých se ocitáme ať už s ženami či muži. Základem je to, že když nemáme vybudované své hranice, jako dobře střežené osobní území, začnou toho druzí využívat, ale jen v tom smyslu, že vám hrají roli.

Začnou vás upozorňovat na to, kde máte rezervy, kde chybí lásky, síla ve vašem středu, kde chybí vybudovaný hrad s příkopy, který nebrání komunikaci, ale naopak z dobře střčeženého území máte větší sílu ke komunikaci, k velkým činům, k individuálním rozhodnutím atd.

Umět si dovolit pěstovat moc ve svém středu znamená být zdrojem životní a duchovní síly pro sebe i pro ostatní.

Mějte krásné dny naplněné vašim odhodláním posílit své hranice.

Přikládám fotografii bohyně, kterou jsem až nyní, téměř po roce ocínovala šperkem a až nyní nastal čal pro pochopení jejího poselství - hranice a osobní síla. Použila jsem broušené perličky dobarveného ametystu.

Pro Vás Mawu
Madona Therapy