Jen vlastní zkušeností dojdete k poznání
Cesta k archetypům
Samotná vnitřní transformace mého vnitřního já započala právě rozkódováním potlačování mého ženského já v myšlenkách. Ačkoliv se to tak nezdálo, mé vnitřní pocity, které se hrnuly ven při uvědomění si tohoto mého přístupu, který byl dán tehdy před 13 lety ještě mým stavem a úrovní myšlení, dávaly jasně najevo, že mě ovládala mysl, která nebyla zdravě sloužící mému potenciálu, ale uvrhovala opakovaně mou duši i tělo do nepříjemných i zdravotně komplikovaných stavů, z kterých byl vždy návrat ke spokojenosti jen přes mé vnitřní uvědomění, nikoliv přes léky a medikamenty.
Na druhou stranu jsem v sobě cítila vždy jakousi vděčnost a obrovskou sílu k pocitu ženství, který ve mně vzbuzoval ohromný respekt k této životní síle a vždy jsem byla hrdá na svou vnitřní podstatu ženy, i když myšlenkově bylo na co přicházet a co transformovat.
Prošla jsem si několikaletou cestou uvědomování svého vnitřního světa. Tato cesta je zachycena ve sbírce básní Jarní rozpuk. Básně jsou téměř všechny k přečtení na stránkách www.madonaprome.cz v 13. komnatě mé tvořivosti. Vyjadřují mé niterné hledání souvislostí se svým tehdejším stavem a vždy jsem se držela lásky jako niterného pocitu naplnění a víry, z které přicházelo poznání.
Mnohé básně znějí naléhavostí a odevzdaností aniž bych někdy slyšela o tom, že ukřižováním ega a pokorou se právě propojím se svou podstatou. Musím říct, že vždy jsem potkala právě vhodného prostředníka, který mi poskytl další návod k tomu, abych mohla fungovat harmonicky a v klidu svého vnitřního i vnějšího života. Také jsem se dostala do fáze, kdy jsem se nemohla hnout z místa, však s velkým nasazením jsem hledala informace k tomu, abych sama sobě byla léčitelem a uměla překládat bolesti a okamžité reakce těla.
S myšlením souvisí i emocionální jemno hmotné tělo, které jsem musela celé přestavět a přebudovat, neboť geneticky jsem si nabrala osud, v kterém tyto části příběhů byly velmi dominantní a neharmonické.
Po roce 2012 přišly přednášky Ivy Adamcové (najdete na www.ivanka-centrumduchovnipomoci.cz) a všechny informace, jakoby zapadly do mozaiky vědění a poznávání sebe samé, kdy jsem chtě nechtě byla reakcemi těla prakticky dotlačena k vnímání intuice a vzkazů, které jsem v podobě pocitů z prožitků zaznamenávala.
Vše, co vám píši a co píši ve svých básních, aspiračně laděných imaginacích, textech, vše se opírá o můj prožitek, o můj pocit připodobnit, o schopnost přefiltrovat informace skrze mou poznanou zkušenost zase dalším.
Každá má osobní zkušenost není přenosná, ale zvolením vhodného způsobu, jak zachytit vnitřní procesy, jak předat poselství obecně daného jevu, je možné, že i vám, budou při čtení textů, básní naskakovat vaše vlastní asociace a to je to, proč se předáváním zabývám.
Z určitého důvodu jsem začala psát verše uvědomění, texty, s kterými splývám téměř v jedno. Jako bych cítila, že mé nitro, je součástí velkého celku a jako bych podprahově toužila se propojit se sebou v těch druhých právě rozvíjením společného božství.
Není to chtění, je to něco, co bych pojmenovala jako vnitřní hnutí po jednotě, co známe a vlastně hledáme. Je to jakýsi vnitřní program, který mě vede sám. Ani neuvažuji proč to dělám, jen vím, že mě velmi naplňuje každé pochopení člověka a každý další krok k celku. Jako když kůň, který se vrací z vycházky a zrychluje svou chůzi, protože cítí, že se vrací domů.
Je to něco, co mě přesahuje, co je větší než-li já a moje chtění. Je to program, který jsem si možná vybrala a nyní si jej uvědomuji. Nelpím na ničem, ani na vašem pochopení, jen cítím naplnění a jakýsi rozvoj. Jakési souznění, které se kolébá sem a tam, prostě je v mém náručí a dopřává mým pocitům plnost a napojení.
S podobnými pocity se setkávám, když pracuji intuitivně, to znamená, když točím na hrnčířském kruhu a tvaruji sochu, o jejichž podobě a poselství dopředu nevím zcela nic. Není to proto, že bych neměla svou vizi nebo představy. Ty používám a vnitřně se podvědomě zasouvám do představy, kterou vidím kdesi v dálce, ale jen rámcově. Zbytek nechávám zcela na přítomném okamžiku, kam mě vede mé cítění, mé ruce a jakýsi časem vytříbený vkus a většinou každý kousek vytvarované hlíny zapadá přesně tam, kde má. Postupně tak vzniká pod mýma rukama dílo, které není ovlivněno mým chtěním se vměstnat do představy, ale nechám se unášet proudem tvůrčího okamžiku v přítomnosti, vnitřním cítěním. Jakoby vyšší vědomí převezme roli toho, kdo tvoří a já jsem jen vykonavatel. Poslušně souhlasím a pokud se přihlásí mé chtění prosadit svou, nikdy to nedopadne dobře. Jakoby se mi zastaví smyslnost. Tyto okamžiky poznám, kdy se mi vytratí propojení. Je to cesta, kterou se ubírám, ani nevím proč, téměř od svých začátků. Samozřejmě jsem se musela naučit techniky keramického umění, intuitivní kresby a tomu jsem věnovala několik let. Neskutečně mě intuitivní tvorba přitahuje hlavně tím, že překonáváním vlastní mysli, se zbavuji vlastních zábran. Překonávám myšlenky o nemožnosti dobrat se k výsledkům, neboť nikdy dříve ve své mysli bych nevěřila, že je možné takto pracovat a vytvořit systém, který na sebe navazuje a do sebe zapadá. Jako bych byla nástrojem, skrze který přichází poselství pro mě a samozřejmě i pro další ženy, které vnímají vibrace madon a dalších výrobků. Někdy si připadám jako alchymista, který do předu neví, jaká esence ženského charakteru se prosadí. Co ze směsi mého fyzického já a intuice vznikne. Kterou součástí ženského vnitřního obrazu si mám ještě projít.
Vnímám ten styl, ke kterému cítím velký respekt, neboť přesahuje svou velikostí mé představy. Otevírá a vkládá do mého života otevřený klín, kterým proudí informace a vědění, které ráda zaznamenám v prostoru a čase ve své práci. Ať jsou to keramická díla, kreslené obrazy archetypů vlastností či psané slovo ve statích. Prokazuji tak úctu svému vyššímu vědomí, své vesmírné podstatě, která skrze tělo a vynaložené úsilí má šanci se projevit. Vytvářím propojení, které se každou další prací prohlubuje.
Vnímání se rozvíjí, pokornou houževnatou prací a také rozhodnutím, že se o své zkušenosti s vámi ráda podělím. Opět se řídím pocitovou vnímavostí, kdy si všímám jaké to je uveřejnit další článek a nebo ne. Jakoby se čekalo na to, až mezi tou týdenní každodenní starostlivostí si uděláme čas na zklidnění a ponoření se do pocitů a pravdy k sobě.
Velmi mě naplňuje i to, že vám nyní mohu své zkušenosti psát a mohu takto přispět na dálku k vašemu duchovnímu zrání. Sama si pamatuji, jak mi celá léta chyběly informace, které jsem si za velké peníze sháněla na kurzech a osobních setkáních. Nikdy však jsem nelitovala vynaložených peněz, dlouhé času a úsilí. Vždy jsem byla vděčná za to, že se mohu účasnit přechodu informací ke mně a velmi dlouho jsem se připravovala, aniž bych si to uvědomovala na dnešní otevřenou dobu k vám.
S povděkem jsem přivítala neobvyklé přednášky Ivany Adamcové o životu v intuici a žité pokoře a nikdy jsem nezapochybovala o těchto obecných pravdách.
Nastala doba, kdy nepotřebujete prostředníka. Věk vodnáře vás vede k žitému božství, nepotřebujete církve a ideologii. My sami jsme to rozdrobené božství, ke kterému se věřící modlí. Nemusíte se modlit, stačí se obracet ke svým prožitkům, věřit sám sobě a naučit se nejít proti sobě a proti lásce. Naučit se všímat si toho, co prožíváte, rozvinout své poznání a souvislosti s celkem, učit se pokoře a lásce bez podmínek, pracovat na svých vlastnostech a nevytvářet negativní emoce a časem ucítíte výsledky.
Pro vás
Madona Therapy
ART Mawu