O strachu

Strach je domněnka.
Strach nám někdo vnukl, aby poskytl pomyslné bezpečí.
Strach je prodloužená ruka toho, kdo chce ovládat.
Strach může být stálá podpora někoho, kdo se neumí bránit.
Strach je něco, co neumíme zachytit, ale usídlí se jako drak v naší paměti a naše já volá ke statečnosti.
Strach je lék od druhých na to, abyste zapomněli na sebe a zaobírali se právě strachem být sami sebou. Ani nevíte jak a ztrácíte odvahu, ztrácíte svou řeku Vija, která má proudit svobodně pro vás ve vašem těle, ve vašich činech.
Strach je něco, co nelze pojmenovat, velmi dobře uniká, však se usídlí v našem nevědomí a odtud brání všemu, co je nové. I když se rozejdeme k novému, stále proniká vrstva strachu usídlená v našem nevědomí a obtěžuje. Čas od času se vynoří a dává najevo, že jsme uvěřili strachu, že jsme kdysi či teď uvěřili někomu, kdo šíří strach, protože sám se bojí.
Strach znovu a znovu ukazuje na to, že jsme si nebyli jistí sami sebou. Strach rozkládá osobnost a mnozí z nás se podíleli či podílejí na šíření strachu. Zvláště Ti, kteří žijí z komplexů druhých. Zvláště Ti, kteří chtějí ovládat každou situaci a pro každého mají svůj osobní lék na to, jak být pod kontrolou.
 

Strach uniká těm, kteří věří a poznávají své napojení na své božství. Strach uniká těm, kteří na sobě pracují a učí se bezpodmínečné lásce k sobě.

Strach umožňuje růst, protože jen se strachem si uvědomujete, jak je život svázaný a těžký. Strach sílí po tu dobu, pokud nevezmete rozhodnost do svých rukou a neděláte kroky k tomu, abyste jej vyhnali ze svého sídla, tedy těla, z mysli a z nevědomí. Až rozsvítíte světlo a podíváte se na něj, pak strach odejde, krčí se v koutě, stahuje vše, co mu poskytne svou peřinu a přístřeší. Podívejte se na strach s rozhodností opustit jej a opustí vás.
Strach být sám sebou, strach zůstat sám a nedělat si obavy, že jsem sám či sama.
Strach odolávat pokušení. Strach je fixe, kterou jsme si vzali, které jsme uvěřili, s kterou žijí mnozí z nás, a který brání rozproudit řeku změn Vija. Strach nepodporujeme, strach si uvědomíme, podíváme se na něj, poděkujeme a propustíme jej dál. Vyučil nás, prošel s námi určitý kus cesty v osudu, pomohl nám najít sebe, protože kdyby nezvyšoval napětí v těle, možná dnes bychom neřešili nic a vědomě bychom se neposunuli, nepochopili nemoci, nepochopili svoji situaci a vztahy.
Ve vztazích určitě každý měl či má někoho, kdo strach vyvolává. Hraje vám jen roli, abyste se naučili uznávat sami sebe, abyste se nebáli sami sebe, abyste se nebáli samoty a vlastní odpovědnosti za své štěstí.
Strach je nástroj, který obrací lidi k sobě. Je nutné projít strachem, uvědomit si jej, abyste mohli se vědomě jej zbavit, pochopit jeho přínos a jeho roli, roli všech lidí, kteří vám strach přivedli do vašeho života. Kteří vám strach vyvolávali či vyvolali. Kteří útočili na vaši suverenitu, kteří třeba i svou lhostejností vyvolávali strach, že nejste žádoucí.
Nezapomeňte opět na role k zrcadlení vašeho nitra. Mysl, která uvěřila strachu tahá božské vědomí vašeho těla do této iluze. Je to jenom iluze mysli. Až tohle si uvědomíte, zjistíte, že strach pracuje jen v mysli. Proto oddělené vědomí Boha, které pracuje v nitru od mysli je základ. Veškerou svou činnost tady na tomto světě se učíme vnímat odděleně od své mysli. Neztotožněním se svou myslí se oddělujete od vleklých problémů strachu a tím dáte najevo, že není třeba, aby strach útočil, protože mu nevěříte.
Tímto odděleným vnímáním dáváte najevo svou vyspělost a dozrálost k tomu že, si uvědomujete sebe jako příbytek pro své vědomí a pro svou mysl, v které se tropí hlouposti. Z tohoto pohledu je strach jen vymyšlenou fixí mysli a je možné se ho snadno zbavit. Prostě mu nevěřit, prostě jej ignorovat. Staré strachy, které jste si přivlastnili, můžete propustit opakovanými mantrami na přijetí svého osudu s přítomným vědomím Boha tak, že se odevzdáte vědomému Božství, vašemu vyššímu Já a rozplynete se v žádosti a poděkování o propuštění starých strachů.
Je dobré pojmenovat a zvědomit si je, však když vyčerpáte své uvědomění o straších, odevzdejte se svému vyššímu já a s čistotou se postupně vracejte do svého vědomého života, který již v čase ani v prostoru nemá nic společného se strachy, které jste si kdysi přitáhli či cokoliv jiného. Vaše vědomí v těle je úplně na jiném bodě svého prožitého osudu, jen je potřeba vědomě popracovat a stále být v kontaktu s vyšším řádem, kterého jste součástí. Nezapomínejte na sebe a svůj vztah s vyšším já. Jste součástí tohoto vědomí Boha, vyššího vědomí, začněte komunikovat, život se vám naplní a nebudete se cítit sami, opuštění. Důvěřujte však prověřujte. Stále si dávejte situace a vše co se děje kolem vás dohromady. Vše na sebe navazuje, každý vám zahraje roli, jakou zrovna potřebujete. Bděte! Život se tak stává zábavný a dokonalý. Tímto neustálým spojováním a viděním co je pod povrchem, pod situacemi, za lidmi si upevňujete vědomost, která je důležitá k vaší průchodnosti ducha přes všechny vaše čakry. Přikládám další krásku z mé sbírky, která svou svíci osudu má již na vrcholu své hlavy, tudíž prochází životem vědomá, bdělá, v přijetí, nepotlačená ani ne s pýchou. S duchem v sobě čistým, v přijetí svého osudu. Osud přijatý ve vědomosti, zpracovaný, s vyřešenými starými karmickými záležitostmi. Vládne nad myslí a je si vědomá své bdělosti.

Přeji krásné tvořivé dny bez strahů.

Madona Therapy
Dana Skokanová