Odmlouvání škodí zdraví
I sami sobě, tedy svému božskému vědomí můžeme odmlouvat. Pracujeme-li vnitřně na přijetí byť zdánlivě se navenek tváříme s egem zrození, že tomu tak není, vždycky dojde na přezkoušení. Přijetí znamená být pokorně se sebou i situacemi v odevzdání. Dávat toto i tělesně a bytostně najevo. Znamená složit všechny zbraně, funkční pohotovost, která zbrojí v napětí na různých čakrách a umožňuje egu vzácný případ shody. Však naše vědomé božství se vytrácí a ustupuje zpátky tam, odkud přišlo.
Je to jako bychom ztráceli s láskou kontakt a také se sebeláskou. Důstojné božství ustupuje jako odliv z pobřeží a budeme opět čekat, až přijetím toho, čemu se říká vnitřní klid, uvolnění, naplnění, pohoda, láska, opět naplníme svůj pohár těmito vzácnými prožitky a umožníme duši v tělu projít osudem tak, abychom nestáli sami sobě v pochopení pravdy.
Mnohými situacemi a prožitky si musíme projít do té doby, než dostatečně přesvědčíme sami sebe o tom, že raději položíme vlastní rukou všechny vzpříčené kameny, na kterých je napsáno – zase se kritizuješ, pro pár korun si raději necháš vrtat koleno, zlostím se, protože si nevím rady, vadí mi, že nevím co s tím dělat, Bože, jaké to mám těžké a je mi to tak líto, zase se neumím ubránit, udělal mi tohle, i když ví, že to nemá dělat a diskutujeme o tom.
Ano, položíme v čase a prostoru vzpříčené kameny, které staví ego pěkně do řady za sebou, podle toho, jak tyto prožitky umíme či neumíme. Podle toho na čem lpíme a nechceme se postojů ega, svých názorů vzdát.
Opět se dostáváme k tézi, že egu na pravdě nezáleží. Ego umí jen odporovat, litovat se, vytvářet smutek, obavy, strachy a útoky. Odpoutává nás od proudu lásky, sebelásky, který je nepřetržitě za ním.
Proto přes velikost vlastního ega nedokážeme vnímat tyto láskyplné proudy. Zbývá nám pak jen napětí, nepřirozenost, stupňující se nevědění jak z toho ven a také tělesné problémy, které se stupňují přímo úměrně se stupňujícími se odpory ega.
Toto je přirozený odskok od svého prožívaného božského klidu, který přichází po zásluhách.
Musíme obětovat ne beránka božího, ale své vlastní ego, ukřižovat své vlastní rozbroje, odpoutat se od své mysli, od svých přesvědčení. Stát za láskou, ne za egem, chtěním a bojovností. Začít relaxovat, odrazit útoky mysli a ega, nenechat se zmást lákadly hmotného světa, které utápí naše božství v hromadách chtění a přílivu nevědomosti.
Stále se setkávám s vytrácením se lásky k sobě. Krok za krokem, den za dnem budujme chrám pro své božství pochopením, pokorou, vnímavostí a vědomostí. Každým novým okamžikem zvěstujte světu a svému božství něco nového. Cesta k novému pojetí sebe sama. Někdy i útrpným a složitým osudem se prožíváme k lásce. Na těchto zkušenostech však stojí sebeláska, která pak již nezná viníka, vítěze ani poraženého. Prostě jste se prožili do klidu, rovnováhy a pochopení sebe sama a zároveň i těch druhých.
Zvolte společně s Madonou Vesnou cestu k novému. Tato madona ví, že z každého nového lístku a květu dozrají plody a tato plodnost obohatí každého z nás.
Pro Vás a božskou lásku Mawu
Madona Therapy