Odvaha, cit a svobodné myšlenky - odměna za to, co v sobě nacházíme a odkládáme

Umíte si představit, co by se stalo, kdyby nám nikdo do ničeho nemluvil, kdyby jste si zcela mohli dělat co chtěli a nemuseli byste se ohlížet na druhé?
Určitě ano, jsou to takové sny, jak by jsme žili, kdyby se stalo to či ono a jak by bylo nám lépe, kdybychom zrovna nedělali to či ono. Tyto sny a vize nás upozorňují právě na to, že něco není v pořádku. Navštěvuje-li nás často tento předpoklad, že bychom zcela jistě mohli činit, myslet a prožívat jinak, je nanejvýš nutné podívat se do nitra a zeptat se jej, začít vnímat jeho naříkání a úpěnlivé volání po tom, čemu se říká láska k sobě a k ostatním.
Láska k sobě je vlastně jen dotek a pohlazení niterného v nás. Láska k sobě je i to, že si všimnu svého bezohledného myšlení, které si navyklo vycházet vstříc strachu, pohodlnosti a zvyku zároveň. Láska k sobě je pootevření dvířek, které vedou do svého nejtajnějšího potenciálu, který při vší úctě prokazuje naší míru odvahy a strachu zároveň. Láska k sobě je vaše oddané nitro, které čeká na průchodnost (poselství madony ŽIVY). Budou-li průchodné všechny cesty, které k němu vedou, pak oddaně nitro kope za vaši vlast. Vaše fyzická hmotnost, tělesný příbytek je tou vlastí, tím skutečným světem, v kterém se nitro vašeho jména nachází. Umění propojit s nitrem svou vědomou podstatu, umět rozlišit návnady myšlenkových forem od skutečného niterného záchvěvu.
Citlivost, vnímavost, bystrost, bdělost nám pomáhá tyto formy a stavy rozlišovat. Láska k sobě není myšlenka, která nám říká že se nemáme rádi, láska k sobě je čin, kterým se prožiji k průchodnosti. Krok za krokem vpouštím do svého vědomí cit a citlivost, který svou duchovní silou propojuje naši vědomou přítomnost s našim nitrem. Citlivost protkaná našim vnímavým životem. Překonává prostor a čas.
Cit je zdroj pokroku v těle, v naši vlasti, která ze všeho je nám nejmilejší. Citu se můžeme i bránit to když myšlenkové formace ověřují naši odvahu a míru strachu. To když se ověřuje zbabělost, pohodlnost a neochota egoistické mysli podívat se hlouběji do svého nitra. Ani tělesné a fyzické problémy těla, porušení rovnováhy jemno hmotného a hrubo hmotného těla nás nezburcují k hledání citu a pravdy o své utajené citlivosti, bájné vnímavosti a otravné bdělosti.
Láska k sobě je právě o tom, že odkládáme svou nevědomost a procházíme životem se svým nitrem, ne se svou myslí. Jen nitro, jeho božská podstata ví, kudy se máme za pravdou ubírat. Byť těžkopádně, ale zjevně přístupní, otevření novým počátkům bdělosti a s neutuchající opravdovosti běžet vstříc novým možnostem vnímání, konání s osvobozenou myslí od starých pravd, které jsou již překonané.
Odměnu za to, co v sobě nacházíme vždy pocítíme na těle. Nitro potřebuje své tělo ke svému vývoji. Potřebuje své tělo k tomu, aby přezkoušelo samo sebe, jestli je dost zdatné a silné, aby obstálo v té neutuchající lásce bez podmínek, či ještě jsme napůl v nestálosti svého charakteru. Rozměry lásky se učíme žít, učíme se vnímat lásku k sobě, k ostatním, ke zvířatům, k dětem, k práci. Každý má v sobě jiný práh citlivosti k vnímání lásky, někdo je dál, někdo blíž.
Proto rozvíjením citu tak, aby pracoval ve prospěch svého nitra, ve prospěch nás všech se blížíme ke spokojenosti, lásce a rovnováze. Vlastnosti, které máme ovlivňují průchodnost. Proto odhodíme-li nějakou svou starou překonanou součást charakteru, která brání průchodnosti, změníme-li svůj přístup a přehodnotíme, jsme blíž k lásce. A o to tady na tomto světě jde. Jde o prožitek, který cítí víc.
Pro Vás Mawu
Madona Therapy