Omlouvám se ti

 

Jak důležité sdělení. Pro člověka samotného i pro toho, kdo čeká na omluvu.

Promiň. Toto slůvko vrací běh událostí ke svému počátku. K počátku, který ještě není zkalený našim nabubřelým egem a jeho reakcí. Omlouvám se ti, neboť mi záleží na tobě a také na svém nitru a na našem společném božství v něm. Záleží mi na mém klidu a na klidu všech ostatních. Záleží mi na lásce.

Omlouvám se ti, neboť vím, že snaha odčinit to, co natropilo ego a jeho necitlivý proud, snaha je přítomna v mém vědomí. Umožňuji svému vědomí v těle poznat okamžiky, které odolávají pokušení. Okamžiky vědomého přístupu ke svému životu v přítomnosti. Jak dlouho budeme otálet a čekat na někoho, až nás udělá šťastným. NENÍ to v tom druhém, je to v nás. V našem přístupu k sobě a k ostatním. Změň sebe a změníš druhého.

Projevuj lásku i tomu, který ublížil a změníš svět.

Nejprve ten svůj svět, který je odrazem toho vnitřního a postupně měníš i ty druhé. Buduj chrám svého vědění o sobě a pak v něm kraluj společně s láskou k sobě a ke všem ostatním. Otvírej komnaty jednu po druhé, objevují se před tebou a umožňují ti poznat sebe. Svůj vztah ke svému nitru, ke svým hodnotám, poznat a uvědomit si své reakce, které byly vystaveny silnému nátlaku z řad ostatních, ale hlavně ze strany sebe.

Proto vztah k sobě odráží tvoji míru poznání sebe a poznání všech ostatních zákonitostí, které fungují nezávisle na nás. Jsou tu okolo nás, dávno tady tyto zákonitosti byly a my jen odkrýváme, uvědomujeme si, zrajeme , prožíváme se k pochopení. Pochopení, které je nutné k tomu, abychom byli v souladu s niternými plány svého božství. Poznání, které plodí uvědomění tak nutné k tomu, abychom se stali člověkem, který ví. Člověkem, který není slepý ani hluchý, který nespí, i když je vzhůru. Člověkem, který bdí a umožńuje svému vědomí vstup do krajiny, kterou moc dobře zná tak, aby prožitým uvědoměním sílil ve svém duchu a také v naplnění. Aby sílil v těle ženy či muže a projevil se skrze své činy, projevil se skrze své prožitky, které ať chceme či nechceme jsou kontrolovány shůry.

Pakli odmítneme a nechceme jít dál, nechceme dál chápat, odkrývat své myšlenkové vzorce, dogmata, nechceme osvobozovat mysl, pak jsme se sjednotili s egem a myslí, nikoliv však s univerzálním principem či Bohem. A to je velký problém, neboť každou chybou v prožívání, každým odmítnutím, se vracíte do problémů tělesných. Jen takto nás vytrhne Otec z přežívání v nevědomosti. Jen bolestí a problémem na těle nás přinutí změnit svůj styl, návyky schovávat se třeba za nemoc, či návyk nepodvolovat se ničemu, natož informaci, která nám říká, že máme vše a své zdraví ve svých rukou.

Ano, naše zdraví je v nás, v našich vnitřních reakcích, které ať chceme či nechceme probíhají tělesně. Každé odmítnutí žité pokory nás zraňuje na těle. Každý tělesný problém, ať chce naše ego či nechce, je odpovědí na nesprávný začátek. Na mylné uzávěry našeho myšlení, na vlastnosti, které se nám zdají normální a vlastní, ale mnohdy nás vedou opravdu k vlastnímu utrpení až šílenství z pohledu nedostatku lásky.

Převzít odpovědnost za své zdraví, za stav našeho vědomí je v dnešní době již poznaná nutnost. Poznaná nutnost se měnit, pokud se nechcete stále pohybovat se svým tělem a vědomím v kruhu, ze kterého není úniku.

Poznaná nutnost měnit své přístupy k sobě. Změníte-li přístup k sobě, změníte i svět okolo vás. Umění opustit staré vzorce, nechat je za sebou, odevzdávat vše, co již nepotřebujete. Jen takto se oprošťujete od tyranie mysli, která je schopna vás dovést až k popírání lásky, dobra, etických hodnot. Pozor na svou mysl, naučte se jí pozorovat a zkoumat. Naučte se rozeznávat sílu svého chtění od síly citu. Zkuste se rozhodovat citem, počkejte na znamení, které přijde, aby jste si byli jisti. Nežeňte se do rozhodování svým egem jako hrnoucí stroj hlínu před sebou. Ego je velmi rychlé, však většinou jde proti vesmírným principům. Proti pokoře, vašemu citlivému nitru a lásce. Ego soutěží, ego se třese, že nebude moci rozhodovat a vyhrát. Je to jen přelud, jen úsměvná či tragikomická historka, která proletí hlavou a my se jí chytneme. Na takové přeludy se říká NE a dejme si čas. A jestli si neuvědomíte včas na čí lopatu jste nasedli, použijte slůvko promiň, omlouvám se ti z celého srdce. Nechtěla jsem, příště budu bdělejší a budu si pamatovat, že tím, že dnes si razím cestu hlava ne hlava, jako hrnoucí stroj hlínu před sebou, který zabíjí všechny hodnoty ohleduplnosti, musím se připravit, že takto i sklidím.

Všechny tyto hodnoty pak budete těžce hledat a vyprošťovat z hromady hlíny, kterou jste si svým egem nahrli o to těžší a zdlouhavější bude práce na sobě., neboť to co děláte nyní ostatním, vám budou stále dělat ti druzí. Stále vás budou tlačit, napadat tak neomaleně, jako jste to dělali vy.

Až jednoho dne pochopíte, že tudy cesta nevede. Ukončíte ten těžkopádný boj, kdo z koho a začnete se omlouvat. Nejprve sami sobě, že jste zapomněli na pokoru, úctu k sobě, cit a důstojnost, a pak těm druhým, kterým jste svým necitlivým chováním ublížili. Začnete prosit své božství o odpuštění, sami sebe a všechny zúčastněné.

Slůvko promiň a prožitá pokora, kterou v sobě nese vás vysvobodí dříve, nežli vaše ego napáchá další karmu. Pokud, ale nepracujete na odpuštění, na odevzdání lpění a skládají se vám na sebe další křivdy či další výdobytky, které jste si bezohledností ega vydobyli, nemůžete se cítit dobře. Vaše božství volá, prosí a ego neslyší, neboť v zásadě odmítá. Je zaděláno na rozpolcenost, nevyváženost, další tělesný problém, potlačení, křivdy a lítosti a to je vše, co vás odděluje od vašeho nitra a lásky.

Potlačení sebe, tedy svého nitra, citu a lásky je jeden z největších rozporů a o to více se bude hlásit, aby jste vůči svému nitru byli spravedliví a pokorní. Uměli si jej správnými hodnotami naplnit a odčinit vše to, co jste svým egem natropili.

Bohyně Atlanta dává klid do všeho neprojeveného. Obrátíte-li se na pokání a správný směr, navede vás svým poselstvím do spokojenosti nitra k vašemu božství. Pozor spokojenost ega a mysli nutně nesouhlasí se spokojeností nitra.

Bohyně Atlanta převádí nezralost v odpuštění, zpychlost v odčinění a neznalost v pochopení. Pokora znamená úcta k sobě a ke svému nitru, ke společnému dílu, které je v každém z nás. Slůvko promiň, omlouvám se ti, prosím za odpuštění připomíná každým pohledem, neboť její klid, který rozdává pramení z vnitřního klidu a ten si získáte, když se naučíte prožívat. Když se naučíte nedělat negativní emoce, když se naučíte respektovat to co se děje v přijetí bez potlačení, odporů, vin a ústrků. Když se naučíte žít v pravdě.  Pak je tu jen klid Atlanty a neutuchající klidná hladina v našem nitru.

 

Pro Vás Mawu

Madona Therapy