Přijímám a odpouštím

Ještě musím zůstat u tématu předchozího článku, neboť i to, co si člověk uvědomí, pak ještě prožívá několik dní, měsíců, než dokonale pochopí a projde si prakticky zkušenostmi ve všech situacích, ve všech vztazích okolo sebe.
Vyloženě se nabízejí události, které se dějí kolem vás k tomu, abyste je poznali, zařadili si k tématu a umožnili pochopenému projít skrze praktický život, skrze vaše tělo. Proto je potřeba pěstovat upřímnost k sobě, vnímavost a vědomost, aby jste zaznamenali okamžiky, které se dotýkají vašeho nitra, které jakoby proběhnou, ale nejsou přijaty.
Já mám vycvičenou svou citlivost k tomu, aby vše, co neprojde a vrací se mi k přezkoumání, abych se tím zabývala ne v myšlenkách a egu, ale s dávkou přijetí přijít tomu na kloub, proč se tak věci mají.
Mnohdy narazíte na své nechtění a nechuť něco řešit, které ego podsouvá, ale to je přesně to, co musíte překonat, nevěřit tomu nechutenství, odhodit od sebe možné tahače zpět, protože to je přesně ten bod, za který se potřebujete dostat, aby jste mohli pochopit dál vše, co se skrývá pod povrchem věci.
Neboť vše co se nám děje, má svou příčinu a ta příčina je v nás. Ne v těch druhých. Ten druhý nám jen hraje roli, aby nám pomohl pochopit a nastínil nám, co ještě nemáme přijaté hlavně v sobě.
Přijmout sebe jako formu, jako esenci všech možných prožitků, reakcí, toho všeho, co se odehrává a zapisuje v nitru, tedy přijmout své božské vědomí. My se zabýváme přijetím těla a mnozí mají problém i s fyzickým.
Mysl pořádně ani neví co má vlastně na nás přijímat. Totéž platí s odpuštěním. Já jsem asi před 15 lety tak úplně nevěděla jak se vlastně odpouští. Samozřejmě jsem to dělala a také možná v některých případech ne, ale tím, že jste schopni se orientovat v prožitcích, tím, že vnímáte vše to, co se kolem vás děje, jaké role vám hrají vaši nejbližší, vaše okolí, v kterém každý den žijete, tím, že jste schopni pozorovat vaše myšlení, můžete najednou vystupovat za někoho jiného.
Můžete hovořit za vaše nitro a to je zcela jiný příběh, než vypráví ego a mysl.
Najednou se vaše citlivost zviditelní, neboť jste schopni pomoci těch druhých, kteří vám hrají role, vidět, co ještě nemáte přijaté a odpuštěné.
Co trčí někde na opuštěném ostrově a nemůže se rozpustit a odplavit a tak stále prožíváme to stejné, jen v jiných situacích, abychom si už konečně všimli toho, že je to všechno podobné, stále dokola se vracejí stejné impulsy k přezkoumání.
Proto, aby jste byli schopni udělat krok vpřed, odmotat se z kruhu, v kterém se točí vše podle stejných pravidel je potřeba umět vnímat pokoru, připustit, že jestliže chci změnit svět, musím změnit sebe. Od nás samých vše začíná.
V podstatě všechny kolem sebe potřebujeme jen k tomu, abychom se mohli vyvíjet, aby duch v těle sám sebe nacházel, aby se náš člověk učil lásce, přijetí a odpuštění.
A odpustit hlavně sobě, to je jeden z největších úkolů v životě. Aniž bychom si to uvědomovali, odsudkem proti druhému, jdeme proti sobě, protože to co odsuzujeme, nemůžeme u sebe vystát. Přesně to, nemáme u sebe přijato.
Buď se toho bojíme, nebo máme k tomu vzdor či odpor, nebo si vyčítáme, že jsme něco propásli či neuskutečnili. Prostě odporů, proč sebe a situace nemůžeme přijmout je mnoho. K tomu všemu přispívá úroveň naší vnitřní vyzrálosti, odžité zkušenosti, stav myšlení a stav ega.
Čas a prostor máme právě k tomu, abychom pochopené, přijaté a odpuštěné nechávali za sebou a mohli dát průchod své čisté tvořivosti, která je postavena na přirozenosti a úctě.
Úcta k sobě znamená být v souladu se všemi, které v životě potkávám.
Stav přijetí vaší minulosti, přítomnosti se odráží ve vztazích i v událostech, které zažíváte. Proto když se pozastavíte nad posudkem druhých, vězte, že je potřeba hledat tuhle tu část nás samých v sobě, přijmout ji a odpustit si.
Pro Vás Mawu
Madona Therapy

Přikládám novou bohyni Sávu, již vypálenou zatím jen na přežah. Vypadá, že přináší poselství z východního učení,
z Indie, kde moudrost je zakotvena v lidech po věky věků, kterou si předávají z generace na generace, na rozdíl od nás.