Proč uvolňovat stavidla svých hrází
Vlastním vývojem a hlavně s blížícím se pochopením jednoty cítíme, že musíme uvolňovat staré uzávěry, umožňovat duchu projít tělem a to je možné jen vnitřní čistotou.
Každý zapouzdřený prožitek, každá přisvojená reakce našeho myšlení, každý přisvojený strach, který se nabízí z jakéhokoliv popudu, staví hráze v těle, uzavírá možnost pocítit sounáležitost se vším a s každým.
Vztah k sobě je proto nanejvýš důležitý, neboť sami sobě dovolujeme právě svým odmítáním či přijímáním prožívat průchodnost či uzavřenost.
Jestliže dovolíme sami sobě, byť to děláme nevědomě, tedy nyní hovořím o myšlení, neboť pokud nevíme, domníváme se, že jsme tím, čím myslíme. Pokud dovolíme svému myšlení jít proti lásce k sobě a teď nemám na mysli povyšování, pýchu, přeceňování, prosazování svého za každou cenu.
Láska k sobě znamená umět přijmout sebe.
Láska k sobě znamená umět přijmout i ostatní, byť nám hrají role, které jsou těžké k pochopení i k přijetí.
Láska k sobě je i to, že neuvěřím ponížení, které mi mysl a třeba i druzí podsouvají, ale stále věřím svému nitru jako svátosti.
Zřeknout se sebe ve prospěch druhého, protože mě udolal? Ne, tady začínají pak uzávěry a nároky druhých na vaši tvořivost a život samotný.
Nikdy se nemůžeme zřeknout své síly, tedy sebe. Přijímat ponížení od druhého, není-li možno jinak, ale sami se s ponížením nesmíte ztotožnit. Uvěřit svému ponížení znamená, že se cítím jako ponížená.
Mohu věřit, že to tak je, ale poznání a rozpoznání tohoto stavu je víc.
Pak už víte a bude vám svítit světlo, aby jste zpozorněli právě tehdy, kdy vábitelé a všichni ti, kteří vám hrají role, vás budou svádět k tomu, aby jste jim uvěřili a zřekli se svého nitra. A nitro je citlivé, takže pak se nám může stát, že pláče, vyvádí, potřebuje zapomenout, únikem, stresem, nedůvěrou v sebe, alkoholem, kouřením a ego sílí o to víc, čím více se potřebujeme dostat k nitru.
Najít sebe znamená přijmout vše jak běželo a běží, odpustit si i to, že jsme tak dlouho potlačovali to, co nám je drahé a nejcennější. Nitro nám nemůže dát více lásky, když my sami svým vědomím na něj zapomínáme.
Čím více stojíte za svým nitrem, tím se cítíte více stabilnější, dokážete si věřit a nemusíte se strachovat, že něco neumíte či nezvládáte. Máte se prostě o co opřít.
Kdo se setkal s manipulací ví, o čem mluvím a také ví, že dotyčný je manipulovaný právě proto, aby se naučil svému nitru věřit, aby se naučil obracet se k sobě s láskou a ne nevěřícností.
Ten slabší má vedle sebe silnějšího, aby láska, která je potlačovaná byla tak moc ponížena, dokud si nezačnete v tomto neutěšeném stavu klást otázky a nezačnete hledat na ně odpovědi.
Kdo hledá najde i sebe, svůj vztah k sobě, ke svému vnitřnímu světu. Pozorováním svých myšlenek, osvobozením z jejich mlhoviny, narazíte na neodbytné nitro, které touží po vaši pozornosti, touží, abyste si všimli toho, že tato esence vás samých je vědomí samo, které unikalo z dosahu vaší vědomosti jen proto, aby jste si mohli během svých životů prožít všechny možné reakce a rozhodnutí, naplnit si co jste si navzájem slíbili s ostatními a umožníte sobě i druhým jakýsi vývoj společného vědomí, které ať chcete či nechcete pracuje v nás všech a umožňuje právě prožívat sounáležitost, pochopení, souznění či vědomí lásky, které právě našim pochopením může sílit, rozvíjet se a stále se prožitkem prohlubovat.

Síla nitra a nemoc
Síla nitra znamená neztotožňovat se ani s nemocí. Nemoc patří k tělu a myšlenky patří také k tělu. Každá myšlenka odpovídá chemické reakci v těle. Zapomeneme-li na to, že jsme vědomí, božské vědomí v těle a přijímáme-li všechny myšlenky, které se nám podsouvají, byť z rodinných vzorců, jakési úrovně kolektivní mysli, snadno si tak přisvojíme i to, že jsme nemoc. Naše nevědomost se odevzdá nemoci, odevzdává svoji sílu nitra, počká si na nějaké léky, nekomunikujeme se svoji vnitřní sílou, protože se domníváme, že nemoc jsme my.
Mě se stala taková příhoda, abych tohle dobře pochopila. Žiji vědomě, takže si hlídám prožitky, vnitřní reakce a vím, že jsem se nikde neuzavřela na čakrách. Zrovna jsem řešila s jednou dívkou jistotu a nejistotu, ten den jsme zpracovávaly toto téma transformační kresbou.
Cítila jsem, že procházejí mým tělem změny a ráno mě začala bolet hlava. Zpočátku jako bych čekala až se nemoc vyřeší. Jako bych jí ustoupila a i když mi byla bolest nepříjemná, přijala jsem ji a čekala až přejde.
Jenomže hlava začala sílit. Někdy si připadám jako ze shora pod silným dohledem a opravdu začnete-li vnímat tyto zprávy, tak zjistíte, že to máte to samé, akorát si toho nejste vědomi.
Jakmile bolest začala sílit a nepříjemný stav uvědomila jsem si, že jsem-li duch v těle, tedy vědomí, tak toho nic nemůže bolet. Jistota plyne i z toho, že stojíte za svým božským nitrem stůj co stůj, že se neopouštíte kvůli bolesti, ale naopak víte o sobě stále více.
I když bolest přijímám, neztotožním se s ní, nepoddávám se se samozřejmostí známou a neuvolním jí svým nitrem vědomým zásahem prostor.
Jakmile jsem si tohle uvědomila, že nejsem tělo, které bolí, ale vědomí, které o sobě ví, tedy z toho plyne, že duch ovládá hmotu a to je velké zjištění provedené v praxi.
Bolest hlavy opravdu v tu chvíli začala znatelně ustupovat a možná tahle příhoda se mi stala, abych se o ni s vámi mohla podělit. Neboť právě tyhle texty a mé uvědomovací pochody slouží k tomu, abych vám mohla předat kousek vědomého příkladu o tom, že lze duchem vládnout hmotnému.
Jen vědomou přítomností dokážete sílit v jistotě, bez sebeklamu a skrytých bázní.
Uvidím, jestli se mi to bude dařit nadále, ale souběh událostí, které se řešily kolem mých blízkých s rýmou a bolestí v krku tomuto také napovídal.
Zavolala jsem své dceři a neteři toto zjištění a uvědomění o nepřisvojení si nemoci, nepoddání se vnitřním prožitkem, neboť obě řešily zrovna svůj zdravotní stav a jakoby se čekalo ode mne opět až předám informace.
Jelikož děvčata jsou zvyklá vnitřně transformovat své přístupy, velmi rychle pochopily a nemoc odchází bez většího rozvinutí. A to je v případě rýmy a bolesti v krku opravdu nepřehlédnutelný fakt.
Někdy přichází nemoc jako platba, kterou si musíte prožít, někdy přichází jakou zkouška, zda se nepodceňujete, zda se s ní neztotožníte, či zda se raději nepředáte do rukou jiným, neboť si nedokážete představit, že byste mohli mít tu moc toto ovlivňovat.
Náš vnitřní léčitel je uschován v duchu, v božském vědomí. Jakmile se naučíme s ním jednat, můžeme si rozumět a není potřeba odevzdávat svou moc a sílu druhým.

Ještě o škole a zdraví
Také mě překvapilo, že sotva šly děti do školy, po 20-ti dnech polovina dětí má rýmu a kašel.
Vždyť ještě není čas na prochladnutí. Není to snad také vnitřním odmítavým prožitkem dětí na nevědomý stav školního přístupu, který se chová tak, že u dětí vyvolává nechuť, strach a stres, přemrštěnost nároků, kritiku schopností a neschopností či autoritativní systém předávání znalostí?
Tvoříme si sami systém, který slouží k tomu, aby eskalace problémů právě vedla k zamyšlení. Přímo vybízí k prozření.
Některé situace v školském systému jsou tak absurdní, abychom si konečně uvědomili, že děti jsou absolutně demotivovány se dobrovolně učit a nebo mají ambicioznost převzatou ze společnosti, že se vrhají dobrovolně právě do stresu, přepracovanosti a kolizních situací.
Jakoby ztratily ty vnitřní obranné mechanizmy, šestý smysl a mnohdy jsou samy proti sobě, proti lásce k sobě a společnost je vlastně toto učí.
Není divu, šestý smysl v autoritativním školství není možné používat. Musíte se přizpůsobit nadstaveným podmínkám a tento systém smete mnoho citlivých a vyzrálých byť malých jedinců.
Dobrovolnost léčí diktát. Dobrovolnost umí zrát a věřím, že v našem vědomém nitru zraje právě ten započatý dílek svobodného originálního přístupu, který každý z nás bude předávat dál, tak, aby se postupně doplňovala v čase a prostoru ebsence dobrovolnosti a mohla přinášet radost ze znalostí a zároveň naplňovala nutnost vzdělání vůbec.
Pro vás Mawu
Madona Therapy