Co v mysli zdá se býti nedostupné, mnohdy trpělivě čeká na své objevení.

Jak najít svou vnitřní krásu?

V každodenním životě prožíváme okamžiky, kdy nám nastavuje svoji tvář pokušení, které nás tak rádo odvede od vlastní spokojenosti.

Vnímáme-li přírodu, zvířata či obdivujeme-li zemské krásy, nikdy nemáme pocit, že bychom se zlobili či nesouhlasili. Novým obrazem a zážitkem pociťujeme úlevu a blaženost a vnitřně si libujeme v tomto pocitu. Takové napojení je úlevné, osvobozující, léčivé. Vnímáme jen krásu přítomného okamžiku a odsouváme myšlení do pozadí.

Jakmile se ocitáme ve vztahové situaci s jinými lidmi, řešíme a potřebujeme vyřešit, dere se naše já společně s myšlením do popředí. Začíná diktovat, ovládat, vlastnit, uplatňovat nároky, vyjadřovat souhlasy a nesouhlasy, zpochybňovat, přeceňovat, podceňovat. Spustí se proces, který probíhá mnohdy mimo naše uvědomění a často nás zavede do míst někde uvnitř nás, kde se tiše a zarytě usadí a začne vysílat neklid a nervozitu.

Nabitý děj událostí všedního dne překrývá tento usídlený pocit nervozity a neklidu a zasouvá událost, která spustila tento proces do pozadí. Věnujeme se povinnostem dne, které jsou stále důležitější než rozebírání svých prožitků a možná v podvečer si uvědomíme, že jsme totálně unavení, podrážděni a nějakým způsobem nahlodáni nepříjemným pocitem.

Vše začíná právě u toho okamžiku, kdy jsme se v průběhu denních událostí ztotožnili s odporem či nesouhlasem, či jakýmkoliv nepřijetím. Situace je dávno zatlačena do našeho nevědomí avšak stále pomalu a jistě penetruje naši rovnováhu svým toxickým obsahem.

Sport, změna prostředí, relaxační techniky, spánek, příroda do jisté míry uvolní toto napětí a stres, avšak neprobíhá uvědomovací proces příčiny vlastní otravy vnitřního prostředí, což má za následek, že ocitneme-li se opět v podobné situaci, zareagujeme stejně a opět se možeme přistihnout, že míříme na sebe svým vlastním odmítnutím.

Přijetí a souhlas je pochopitelný, ale těžko se používá v praktickém životě, zvlášť v případech, kdy mysl obsahuje genetické kódy předků, kteří tyto procesy neměli zvládnuté. V těchto případech bez uvědomovacích procesů přítomného okamžiku není možné se vymanit z těchto programových vzorců. Jen vědomá mysl nám může sloužit.

Co v mysli zdá se býti nedostupné, mnohdy trpělivě čeká na své objevení.
Vydáme-li se na objevitelskou cestu ve své mysli, vpustíme do ní tvořivost, rozvoj a vědomí.
Pak tvůrčí síla - radost, krásu a svobodu rozdává.

Pro vás Mawu