Věřím si
Přece já sama sobě nepokrytě věřím,
stará přesvědčení ve vlastní mysli čeřím.
Mohu vlastnit jen mysl pohrouženou v lásce,
pak věrná jsem sobě a své spanilé krásce.
Proč nechávat se pohlcovat trestající vinou,
pak oblaka hněvu se z mého ubohého nitra linou.
Dokonalost a čistotu mohu najít v sobě samé,
zákony vyhlásím si, ty jsou jednou pro mě dané.
Pokud sama před sebou obhajuji své vlastní činy,
tím připouštím svůj špatný pohled a míru viny.
Pocit viny mě pak nutí, být čím nejsem stále
Zbloudila jsem, pláču, zmateně hledám cestu dále.
Žít harmonicky s vnitřním klidem
Toť jedno z největších mých přání,
Milovat sebe a všechny lidi bez ustání.
Moje žití je součástí jednoho složitého celku,
Svůj život tvořím si, a nepochybně i jeho délku.
Mé vlastní srdce bije teď krátce na poplach,
Halasný tlukot slyším, když připustím si Strach.
Mám tu moc zvítězit, nad vším tím zatlačeným bolem,
Ránu otvírám a čistím ji láskou uvnitř i všude kolem.