O mysli
Znovu se mi vrací nutkání napsat Vám o naši mysli, neboť zbytečné nepochopení podstaty věcí a nechávání vlastní mysli v tomto nepochopení nás vnitřně zavléká někam, kde nám není příjemně. Mysl pak pracuje na těchto vlnách nepochopení a tahá celou naší bytost do prožívání, které neblaze působí na náš organismus a usiluje o naši nespavost, každá myšlenka se prodírá do naší přítomnosti tak, aby zaměstnala totálně naše vědomí.
Proto myšlení jako takové se snažíme pozorovat a svými zásahy z pochopeného vědomého žití, dokážeme ovlivňovat kvalitu myšlení, omezovat myšlenkové útoky proti sobě samotným či proti někomu jinému.
Kdo si již ověřil své schopnosti pozorovat své myšlenky, zajisté si uvědomil, že tedy není to čím myslí, ale nějaká další entita, která je schopna pozorovat své myšlení.
Z tohoto vztahu s našimi myšlenkami vyplývá, že naše vědomost, vědomá přítomnost či vesmírné či rozvinuté božské vědomí v našem těle je schopno ovlivňovat svým vědomým zásahem to, co v naši hlavě probíhá.
Naše vědomí, které se chce najít a vyvíjet, je tak trošku schované za myšlenkami a podle toho, jak máte silné ego a odmítavé reakce, podle toho jste schopni pozorovat a ovlivňovat své myšlení.
Samozřejmě úroveň myšlení, to jest schopnost přijetí, schopnost pochopit obecně platné děje, které probíhají v našem vesmíru, který se vyvíjí a umožňuje nám všem jeden velký vývoj, kdy se posouváme podle svého pochopení každý na další stupeň svého duchovního rozvoje a umožňujeme sami sobě, tedy tělu i duši nutný odskok ve vývoji.
Naše ego a odmítavé reakce zvyšují výdej naši energie na běžný život, neboť nemáme jasno v prožívání. Z těchto našich přístupů vycházejí i nemoci a komplikované stavy, myšlenkové útoky, vyčítání atd..
Mnoho z nás umí prožívat a dokáží v klidu nitra, bez emocí pracovat a žít. Však na světě je hodně těch, kteří míří svou nespokojeností na sebe i na druhého, neboť se sami zříkají své odpovědnosti za své prožitky a činy.
Každé odmítnutí, každá kritika, odsudek, posudek, zlost, pýcha, litování sebe nebo druhého, nerespektování toho co se děje, citové vydírání, to znamená nezřeknutí se předávání citu k druhému výměnou za vlastnění, nás zavléká do složité a komplikované mysli, kterou těmito prožitky posilujeme.
Proto posilujeme své ego tímto chováním a naše mysl je v zajetí ega, nepochopení, odmítnutí, rozbrojů, házení viny na druhého, obhajování sebe.
Naše mysl také může být v zajetí strachu či smutku, který je také odporem a v zajetí litování sebe či druhého, tak aby sám před sebou obstál.
Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale o tom jsem vám už psala v jiném článku.
Všechny tyto reakce jsou výplodem našeho nevyzrálého vědomého božství a čím více budete umenšovat své ego a odmítavé reakce a čím více se budete obracet ke svému vyššímu já, tím více budete unikat egu, odporům a strachu, neboť ztratí nad vámi vliv.
Tomu se říká cesta k žité pokoře, kdy neupřednostňujete svou vůli ega a myšlení, nenecháte se vláčet myšlenkovými názory, ale jdete za svým vnitřním hnutím, které vás dovede k vašemu božství, ale přes správné prožitky se musíte k němu prožít.

Pokora je i to, že se nezřeknu sebe a svého vědomí.

Popírání sebe a být poslední
Být poslední znamená vzdát se své vůle a nechat se vést svou intuicí, svým vesmírným vedením, být v přijetí se sebou i ostatními a vědět, že vše dostanu a mám, neboť vím, že mě neřídí ego a vůle, ale osud, který je dán a ten v klidu nitra žiji bez negativních emocí, strachu, že o něco přijdu, že budu nedokonalý či méně cenný, či že zklamu sebe nebo někoho jiného, či že nenaplním očekávání své či svých rodičů.

Popírání sebe není totéž jako být poslední. Popírání sebe je to, že se nevědomě zříkáme své autonomie, své možnosti rozvíjet se ve svém těle. Popírání sebe je jako bychom žili život toho druhého, který se nám zalíbil, či který nám je nucen.
Nejprve musím najít sebe, přijmout sebe jako vědomí, které má právo se rozvíjet samostatně a svobodně v těle a pak mohu se učit být poslední. Zřeknout se své vůle ve prospěch božského vědomí.
Nejprve se musím najít, přiznat sobě právo na svobodnou existenci a pak mohu se učit další krok, odevzdávat svou vůli a nechat se řídit svým osudem.
Nejprve musím přiznat sama sobě, že v našem těle je originál, který se otevírá rozpuku, přijmout samu sebe a pak mohu dále zrát a umožňovat svému vědomí záblesky, které se prodírají skrze nesvobodnou mysl.
Čistěním mysli, která je zanešena odpory k sobě, k druhým, emocionálním smogem se prodíráte a zrajete.
Však to, že si připustíte tyto zákonitosti znamená, že jste dospěly v čase a v prostoru do bodu, kdy máte toto řešit, kdy ego povolí a umožní vašemu vědomí další vývoj z nevědomosti.
Pokud vystupujete ze svých myšlenkových návyků, z rodinných vzorců myšlení, musíte počítat i s tím, že tělo vám bude samo reagovat, jak bylo zvyklé.
Jen svou vědomostí a bdělostí můžete pozorovat tuto reakci těla, nepřidat se k ní svým vědomím a máte vyhráno.
Pokud se přidáte, zapomenete na vědomou přítomnost a v čase už tohle nemáte dělat, samo božství, jehož jsme všichni součástí, vás posléze přinutí tím, že přes zdravotní problém, který se náhle objeví, musíte hledat a vracet se zpátky k prožitku, který jste si přivlastnily.
Přehodnotit vnitřně a umožnit tělu zase plynulý tok energie, který potřebujeme k tomu, abychom fungovaly v praktickém životě a dokázaly naplňovat nejen své srdce, ale i srdce ostatních.
To, co dáváme sobě, dáváme i ostatním. Cítíme-li, že potřebujeme šířit lásku, musíme lásku žít. Láska se žije v srdci, ne v mysli. To, co si myslíme o lásce, nemusí být objektivní pravda a pravá láska. Jen objektivní a svobodná mysl dokáže lásku vnímat upřímně a nezaujatě.
Nezapomínejte na svou mysl, ztrácí se v ní vše, co zrovna potřebujeme a tím je hlavně ta pravá láska. Všeobjímající, láska bez podmínek, která podrží všechny, kteří si o ni řeknou.
Děkuji Vám za Vaši přítomnost na mém profilu, vzájemné sdílení je obrovská možnost, jak se naučit vnímat rozměry lásky a dál toto pochopení žít.
Pro Vás Mawu
Madona Therapy